Přidat názor k článku Jsme mámy stejně jako vy…

Lenko, zažila jsem něco podobnýho s kamarádkou, se kterou jsme se seznámily přes společné známé taky v těhotenství (když jsme čekala druhé dítě a ona první coby svobodná matka). Narodil se jí chlapeček s DMO a opravdu bylo těžké s ní udržovat kontakt - nestála o něj. Dokonce se uzavírala i před bezdětnými kamarády, takže o srovnávání dětí zřejmě nešlo (navíc můj starší syn, kterého už znala má zase jiný handicap). Zlomilo se to někdy po roce věku dítěte, roli v tom sice hrálo i to, že trávili spoustu času v nemocnici (třeba měsíc v kuse), ale myslim, že hlavně potřebovala čas, aby se se všim smířila (měla to o to složitější, že doufala, že až otec uvidí miminko, třeba ještě projeví zájem a s tím postižením přicházela i o tuhle naději).

Teď už se zase nevídáme, ale tentokrát jen proto, že si našla nového přítele a odstěhovala se k němu daleko odtud.




Zuzko, když ona ta hypermobilita vaší malé opravdu působí jako neuvěřitelná šikovnost, to se potom obdivu těžko odolává...