Přidat názor k článku Jaká já asi budu máma...

libiku, jste stastna to maminka ze zřejmě neznáte takové srovnávání. Já nebudu znovu opisovat, co jsem sem už napsala, ale přesně to vystihuje tato reakce druhé strany:
Já miluju všechny děti, moje samozřejmě nejvíc, ale i ty cizí, a když jsem viděla jak její malý roztomile tape (náš zatím stál a rekognoskoval terén:) řekla jsem "ježiš, oni chodí skoro stejně, že je to strašně roztomilý". Jejich malému je rok a pár dní. Okamžitě odpověděla že "pavlík už si je ale na těch nohách dost jistý"... tak jsem mlčela. Také se zeptala skoro podezřívavě, odkdy náš malý takhle chodí - má odpověd že chvilku ji uklidnila.

tohle je ta nejmenší drobnůstka, většinou to jsou drsnější narážky. Nicméně dotyčná pokračovala v tomto stylu dál ... takže jsem odešla a s ní už se rozhodne nesejdu. Podotýkám, že ani lidsky si s ní nemám co říct, jinak mám pár dobrých, srovnávacích (bohužel) kamarádek, pro které je ten jejich tak NEJ, že to všichni musí hlásat a respektovat. Ale mám je ráda lidsky, tak se snažím... ale bolí a mrzí mě to.


ad zhroucení, že lezete první - o tom to skutečně není. Já jsem schopná na pokroky kamarádky holčičky (mladší o 3měsíce) říct upřímně "Jeee, ona už leze? To tobísek lezl až o měsíc později, to je teda ta vaše malá šikulka.". Protože mi s tou kamarádky ty děti nepoměřujeme a vím, že ona bude mít radost, že je malá tak šikovná a také vím, že našeho prcka má moc moc ráda... těžko se to vysvětluje.
Nehroutím se z ničeho, ale ani mě nenapadne poměřovat (s tím aby ten MUJ vyhrál) kdo kdy co umí. Rozumíte mi?:)