Přidat názor k článku Dudlíková zkušenost

tak ja prispeju se svou troskou do mlyna. mame tri dcery,proti dudliku jsem nic moc nemela, kdyz se narodila nejstarsi, nechtela ho a ani ho nepotrebovala, takze kojeneckym obdobim proplula bez problemu, ovsem asi od 1 roku si zamilovala jednoho plysaka, ktereho pak nedla z ruky, museli jsme s nim vsude chodit, jednu dobu jsme koupila i kocici obojek a napsala na nej nase jmeno a tlefon pro pripad ztraty...ted uz ho nenosi, ale ceka kazdy vecer v posteli. Myslela jsem si, ze dcera prostredni bude asi podobna, haha, chyba lavky. Dudlik dostala v 8 tydnech a naramne se ji libil. Zbavili jsme se ho asi v 8 mesicich, kdy jsme ji natrenovali vecer samou usinat, asi mesic pote zacala cucat vyse zminene povleceni, nebo co ji pod pusu prislo, treba tricko osoby, kdo ji zrovna drzel. Tak nastoupila latkova plinka - mazlicek. Bez te jsme take neudelali ani krok, ale mela jsem jich hodne, takze telefon jsme nikde psat nemuseli :-) tak to trvalo az do jejich temer 3 let, kdy zacala skolku a pani ucitelky rikaly, ze si o plinku zakopava. premyslela jsem jak na to, prosby nepomahali a ona je ditko velmi tvrdohlave. az mne napadla spasna myslenka, v Anglii, kde jsme tehdy bydleli chodi k detem zoubkova vila. Kdyz vypadne zub, da se pod polstar a zoubkova vila si ho v noci vezme a zanecha tam minci. Tak jsem si rekla, ze vymyslim vilu plinkovou. napsaly jsme spolu dopis, pliny daly do krabice vecer a druhy den byly fuc. "Vila" zanechala dopis, ze dekuje a preda plinkove mazlicky dalsim malinkym detem a misto toho Evicce zanechala darek. Tak to zafungovala, 2x se zeptala, kdeze ty jeji plinky jsou a od te doby pohoda.
A dcera posledni? Od miminka cuca palec, je jedno na ktere ruce, dudlik odmitala, tak jsem se s tim smirila a cekam, jak se situace vyvrbi : -))