Přidat názor k článku Dudlíková zkušenost

Jako u všeho učení/odnaučování - žádný stres. Dcera měla dudlíka jen na spaní, a tak jsem jí ho (pod tlakem okolí) před 2. rokem schovala, s tím, že šel za malými miminky, která ho potřebují víc. Vzala to v pohodě, ovšem v noci se budila s úzkostným křikem (do té doby spala klidně a bez probuzení i 12 h. a víc). Nechtěla jsem narušit její úžasné spaní, a tak jsem dudu "našla".

Na Mikuláše jí byly 2 r. a 4 měsíce, a tak jsem se s ní dohodla, že dudlíky odevzdá Mikulášovi, který jí za ně dá pytel čokolády. Tak se taky stalo, dudlíky dala bez problémů, z čokolády byla nadšená. Žádná divoká noc se nekonala, párkrát se ještě zeptala, kde je dudu (stačilo se zeptat, komu ho dala a co za to dostala) a bylo to. Žádnou "náhražku" v podobě palce, polštářku apod. nikdy nepotřebovala (teď jí byly 4).

Každé dítko k tomu (jako k čemukoli jinému) dozraje v jiný čas... A když jsem letos na dovolené viděla 5-leté italské děti s dudlíkem i za bílého dne, říkala jsem si, jestli po těch našich nechceme, aby dospěly-vyspěly dřív, než je nezbytně nutné :).