Přidat názor k článku Dudlíková zkušenost

Nikdy v těhotenství jsem nepřemíšlela jestli dám svému dítěti dudlík nebo ne.Cumlá ho hodně dětí,tak proč my by jsme se měla za to stydět!Natálie ho dostala už první noc v porodnici.Jelikož několik hodin v kuse brečela (i po kojení)tak jsem se v jednu hodinu ráno sebrala a šla za sestrou.Prdla jí do pusinky růžový dudlík a obě jsme spali až do rána.Bez dudliku byla pak už neustále a jen jsem ho zapoměla třeba jen na procházku,tak byl řev.Před jejím rokem ho měla jen na spaní a pak jen na noc.Jakmile usnula,tak ho vyplivla a já ho brala z postýlky.Tři dny po prvních narozeninách jsem jí ho na noc nedala(když usíná odpoledne bez něho,tak by mohla i v noci,řekla jsem si).A světe div se,jelikož jsem se divila i já!!Cekala jsem hrozný hysterický řev,ale nic se nedělo.Jen si zaknourala a spala.Od té doby jsem jí ho nedávala.Měla jsem ho sice ještě týden schovaný,co kdyby....Ale naštěstí jsem ho mohla vyhodit.Naše dcera se naučila bez něho usínat a řekla bych,že rychleji než s dudlíkem.Jsem ráda,že jsme se ho zbavili tak brzy a bez problémů.