Přidat názor k článku Jsme mámy stejně jako vy…

Dneska jsme s dětmi potkaly maminku s holčičkou asi tak ve věku mé starší dcery (3 roky a kousek). Holčička měla pravděpodobně DS - měla takový ten typický obličejík a místo mluvení vydávala spíš takové skřeky. Vzpomněla jsem si na zdejší debatu a zároveň na situaci z dovolené, kdy dcera bezelstně komentovala - jé, ten pán má ale velký břicho. Pán to už naštěstí neslyšel a já jsem se zpotila až na zádech, když jsem jí vysvětlovala, že to je sice pravda, ale že to není dobré říkat nahlas, protože by ho to třeba mohlo mrzet.

Tak bych se ráda zeptala rodičů postižených dětí - jak bych měla správně reagovat, když se mě dítě zeptá třeba, proč ta holčička nemluví? Že je nemocná? Uvědomila jsem si, že se takové situace bojím, nejspíš proto, abych se nedotkla maminky toho dítěte, neříct nic mi taky nepřijde řešení, odtáhnout dítě a vysvětlit to někde za rohem? Omlouvám se, asi je to hloupý dotaz, ale "díky" socialismu je spousta z nás v takových situacích bezradná a bojí se, že ať udělá cokoli, bude to špatně.