Přidat názor k článku Dudlíková zkušenost

Když měl syn cca 1,5 roku byli jsme u dětského zubaře. Protože jsem měla obavy s čekání, vzala jsem sebou i dudlík, kdyby náhodou usnul. Samozřejmě při lumpačení ho našel a začal ho dudat. Paní zubařka šla zrovna do ordinace kolem nás, když jsem mu nadávala, že dudá, protože velcí kluci už nedudají. V ordinaci se potom smála a říkala mi ať mu dudlík náslilím neberu, že dítě, které má silný trend k sání začne cucat něco jiného. Dudlík je přece jen anatomicky tvarovaný, dá se umít, sterilizovat a následně VYHODIT. To se o palečku říct nedá - ten prý opravdu způsobuje deformity ¨patra, zubů a předkus. Dudání je, podle ní, potřeba omezit na co nejkratší dobu - to znamená, nenechat zbytečně dítě jen tak chodit s dudlíkem, a v noci, po usnutí ho z pusinky vyndat. A pak ve správnou chvilku dudlík odložit - ale tak, aby nezačal dudat nic jiného.

Doufám, že my tu správnou chvilku nepropásneme, ale je pravda, že o dudání mu jde čím dál míň. Někdy mám pocit, že je to spíš pro něj nějaký fetiš - jako třeba oblíbená hračka.

Ahojky