Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

situace. Nestává se často, že by se rodič zamyslel nad tím, zda ta chyba není v něm, a když už se snad někdy zamyslí, tak se většinou koukne do svého okolí a zjistí, že valná část ostatních rodičů reaguje stejně, takže je to asi v pořádku. Chyba je teda v dítěti. Je to smutné, ale mám pocit, že to tak skoro všude funguje.
Já jsem teda teď u mladší dcerky u toho plácání přes ruku ve chvíli, kdy se snaží vyndat zástručku ze zásuvky, nebo třeba kopnout do babiččina psa. Řekla bych, že to zdárně funguje a protože to fungovalo i u starší, nemám potřebu dítě mlátit hlava nehlava.
Jak popisuješ to honění po celém pokoji, tak něco podobného má můj bratr a vždycky když tam jsme, odcházím s pocitem, že mají doma peklo. Chyba prostě nemůže být v rodičovi, to je nepřípustné. Viník je vždycky ten, kdo mě naštve. Ale, že to je tak, že já se naštvu, protože jsem k tomu dostala nějaký impuls a neumím ho zpracovat, na to se nehledí.
Jsem ráda, že se svému mrňouskovi umíš omluvit, nejsem v tom sama :)
Mimochodem moje maminka na mě nedávno koukala jako z višně, když jsem se právě před ní dceři za něco omluvila. Dokonce se mě zeptala, proč to dělám...