Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Jano, máš děti? Já ano a pěkně živé a přiznám se ,že dostávají na zadeček několikrát týdně taky. Je něco jiného, pokud máš JEDNO půlroční sladké miminko nebo dva ďáblíky, kteří se nezastaví téměř před ničím. Možná, že existují dokonalé matky, které jsou vždy nad věcí a řeší každou situaci s přehledem podle pedagogických pouček, spíš si ale myslím, že hodnotit situaci v klidu s kafíčkem u počítače, když jsou dítka v klidu je přece jen jiné, než být přímo v "akci". Např. s tvrdnoucím břichem v osmém měsíci s pocitem, že snad porodím sledovat potomka, jak se válí vzteky po chodníku, protože máma chce aby už konečně šel domů a ne se vozil neustále na autíčku v supermarketu. Dostal na zadek, možná jsem ho psychicky narušila a v budoucnu si to jeho psychoterapeut se mnou vyřídí, ale přece jen si myslím, že i máma má právo někdy být unavená a protivná, protože není stroj a děti doopravdy dokáží občas "tlačit na pilu" příliš a únava materiálu se holt někde musí projevit. Týrání dětí je samozřejmě tabu i pro mě, ale co týrání rodičů? Před tím, kdo dovede krizovky řešit jen domluvou, smekám, já to nedokážu.