Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Aniž si to neuvědomujeme, děti většinou zrcadlí naás...tak, jako nám někdy vadí to,co vidíme na druhých / a jsou to většinou naše nedostatky, které na nich vidíme a které nás vytáčejí/ - u dětí je tohle několikanásobně zdůrazněno.
Změnou tedy musíme začít u sebe, dítě se jen tak samo od sebe nezmění. Má přece i naše geny, náš příklad, naši výchovu - nepřišlo k nám jen tak....

Tenhle článek je super a myslím si, že tohle všechno, co autorka popisuje , je pravda, a že opravdu změna nastala změnou přístupu k synovi. A OMLUVOU!!! Je super, že se dokázala omluvit synkovi - i takhle malý...a přece to pochopil - kdyby ne řečí, tak srdcem.
Čím je dítě větší, tím hůře se nám jemu omlouvá, těžko připouštíme chyby. Ale omluva má kouzelnou moc - nemůže sice vyřešit sama o sobě vše, ale hodně, převratně hodně. Dítě k nám získá respekt, důvěru a úctu - někteří lidé si naopak totiž myslí, že se omluvou před dítětem shodí. Málo rodičů se dokáže za své chybY omluvit....nedávno jsem se omluvila mému 17 letému synovi za to, že jsem mu řekla, že je blbec a dostal facku ...omluva nebyla za to, že jsem se na něj právem zlobila, ale protože není blbec a takhle velkej kluk se nebije - udělala jsem chybu . Lezlo to ze mne jak z chlupatý deky, ale dokázala jsem to...rozzářil se taky jako sluníčko a taky se lehce přitulil - změna byla TAK nápadná....
Kouzelné slovíčko promiň - na dětech ho vyžadujeme a sami použít leckdy neumíme.
A - rozhodla jsem se, že své menší děti taky nebudu bít - ač je to jen výjimečně, jsou jiné prostředky.
Děkuju za tenhle článek.....mluví mi ze srdce!