Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Tak takhle si to já tedy určitě nepředstavuji. Náštěva lékaře a strach z něho nemá mít s výpraskem nic společného. Na druhé straně, když dítě v obchodě lehne na zem a začne hystericky řvát, že chce "to", tak pár na prdel je jistě hodně žádoucí. Nedávno jsem byla svědkem podobné scény v obchoďáku. Asi 4 letý klučina stál u pultu s jupíkama a křičel, že chce "upíka". Mamina mu celkem trpělivě a jasně řekla , že mu ho nekoupí, protože už mu koupila velký džus. Načež malý začal ječet, pleskl sebou o zem a začal kopat. Mamina potlačila košík a šla dál nakupovat, aniž by si ho nějak všímala. Když malý viděl, že jeho řev nemá ten správný efekt, tak vyskočil, chytil do ruky Kubíka (ne jupíka, ale kubíka - ve skle!) a práskl s ním na zem. Než mamina stihla doběhnout, tak tak práskl ještě se třema. Bylo z toho haló po celém obchodě, mamina vyfasovala kyblík a hadru a u pokladny byla skoro o stovku tenčí.....
No nevím, prostě jsem příznivcem občasného výchovného výprasku.....