Džejn, nevím jak si mám vyložit větu :Jak chcete zvládat puberťáky, když nezvládáte mimina? Ano, možná jsme měli problémy, ačkoli obě své děti považuji (a nejen já) za disciplinovanější než většina jejich vrstevníků. A ty problémy - třeba zrovna s ukládáním - se tak nějak samy od sebe vypařily, když jsme přestali s plácáním. Paradox, že? A myslím, že omluvit se dítěti (nikoli za to, že dostalo trest, ale za to, že jsem se nechala unést a jednala nepřiměřeně) je základ slušnosti. Jak pak po nich můžete chtít, aby jednaly slušně s Vámi, když Vy to neděláte? Proč bychom s dětmi v těchto věcech měli jednat jinak než s dospělými? (teď nemám na mysli pravidla a jejich dodržování, ale vzájemnou ohleduplnost a čestnost)
Předchozí