Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Já bych tu větu přiblížila asi takhle:
Mám 2-leté dítě, které mě nechce poslechnout a jít v určenou dobu do postele, tak ho "honím" po bytě a nejsem schopná ho do té postele dostat.
Když nejsem tohoto schopná (jakkoliv, samo že nejdřív po dobrém), jak mám být schopná přesvědčit 15 -leté dítě, že z kina (diskotéky apod.) půjde rovnou domů? Že přijde v danou hodinu? Jak, když už nemůžu běhat za ním a přemlouvat ho? Prostě v té době už plnění určitých příkazů musí být samozřejmostí a to 15 leté dítě už prostě nemůže v tu chvíli ani napadnout, že by místo v 10 přišlo třebas ve 4 ráno.

Nechci aby to vyznělo tak, že mé děti nic nesmí, že je jen mlátím a tp. Naopak, mám s nimi docela hezký vztah, nemáme žádné závažnější problémy (binec v pokoji nepovažuji za závažný problém), facku jsem doma nedala už ani nepamatuji (dcera má 15, kluk 12), oba se výborně učí, jsou to osobnosti (jasně že ne vždy s nimi souhlasím, ale pokud nejde o život, tak je respektuji). V momentě kdy ale jde o jejich život (ať už je to ta elektrika, vbíhání do cesty, nebo teď už spíš úchyláci, znásilnění, pobodání, drogy, alkohol), tak svého hodlám docílit jakoukoliv cestou.