Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Gratuluju k tomu, že vám to tak krásně šlape, nicméně si myslím, že to není úplně univerzální návod (ale takový asi neexistuje:-)). Pokud si pamatuju /a to se nezapomíná/ já byla v dětství bita pořád a hodně a za všechno. Moc dobře se vzpomínám, jak se u nás křičelo, táta s náma snad ani jinak nemluvil /nevím, asi to neuměl/. Potom jsem si vždycky zalezla někam do koutku a v duchu jsem si snad milionkrát opakovala, jak moc je nenávidím. Teď mi je přes dvacet a s oběma rodiči mám vztah, který se zlepšuje rok od roku. S tátou jsem našla řeč v pubertě, s mámou ještě o něco později...ale to co bylo, to se zapomenout moc nedá:-(. Ale k diskuzi. I přes své zkušenosti nemůžu už teď říct, že své děti bít (divné slovo, takové kruté) nikdy nebudu, jen vím, že si to předem třikrát rozmyslím, jestli je to nutné a jak to může být ze strany dítěte vnímámo.