Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Já se klidně omluvím i za potrestání. Někdy se mi stane, že mu třeba hrozně vyhubuju, protože se v tu chvíli hrozně leknu (příklad: strkání prstů do dveří, ztráta ostražitosti na parkovišti, lezení po výškách) a za chvilku, když se uklidním, tak mu to prostě řeknu, jak to je: Já jsem na tebe křičela, ale tys toho zase tolik neprovedl, ale víš, že jelo auto a já jsem se hrozně bála, že pod něj vběhneš atd...atd...Pokud padne nějaká na prtku neprávem, tak taky neváhám s omluvou.
Osobně považuji lidi, kteří neumějí přiznat svoji chybu za směšné, protože obvykle si toho skoro každý všimne, jen zatloukač si myslí, že na to vyzrál. Musela bych se před svým synem stydět, kdybych neuměla přiznat chybu a od něho chci totéž.