Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

V současné době je syn ve věku ne, nechci. Strašlivě, ale strašlivě zlobí, ale většinou jenom v mojí přítomnosti. Když je s mužem, nebo s kamarádkou, tak je to "nejhodnější" dítě na světě. Nevím, co ještě mám dělat, ale když něco provede (bezhlavé vrhání se do silnice, házení písku ostatním dětem na hlavu a mnoho dalších "prohřešků") tak mu vždycky domlouvám. Zkusím to tak 5x a skončíme u synova ječení a on mě plácá přes ruku. Nezastaví ho nic. Doma to řeším tak, že ho vezmu a zavřu do pokoje se slovy, že až se uklidní, tak ať přijde. Na místech, kde tahle možnost není, pomůže jenom plácnutí přes zadek, nebo s ním musím pořádně zatřást (což vypadá dost strašlivě). Syn se pak samozřejmě lítostivě rozpláče, strašně mě objímá a říká, že mě má rád. Já mu vysvětlím, že ho mám taky ráda, ale na zadek dostal, protože ... Nejsem zastánce fyzických trestů (já za celý život dostala jednou facku od táty a to jsem si jí zasloužila), ale momentálně nemám jiné řešení.