Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Já jsem také před lety pracovala jako Au-Pair v Anglii a měla jsem rozumnější maminku. Když jsem tam byla 14 dní, tříletý Oliver vzal větev a hodil jí po malém psíkovi. Jelikož nesnesu, aby se ubližovalo zvířatům, plácla jsem ho přes zadek. Oliver řval jako tur, doma si stěžoval - na což mu máma řekla:"Buď rád, že jsem tam nebyla já, to bys dostal 2x tolik". Byla jsem si vědoma, že mě rodina může vyhodit - je to, myslím i v podmínkách Au-Pair agentur, ale nechali si mě nakonec ještě o půl roku déle. S dětmi jsem vycházela výborně, nikdy jsem je od této události neuhodila, ani na ně nemusela křičet - stačilo zvýšit hlas. Některé věci lidé nazývají "nevychovanost", ale já myslím, že určitý temperament k dětství patří, všichni jsme byli živí a dělali lumpárny. Určitě záleží na prohřešku, ale tělesné tresty bych volila velmi vyjímečně. Když se z nich stane pravidlo, přestávají stejně zabírat.