Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Pokud jste přesvědčeny o tom, že vaše výchovné metody dítěti neškodí, to si snad každá máma znající sebe a své dítě dokáže vyřešit sama. Ono to bití samotné není takovým problémem jako psychické následky.

Nečiní mi rpoblém přiznat, že mě moje mamka bila. Mamka má výbušnou povahu, bezmezně mne miluje, ale prostě jí občas ruply nervy. Výsledkem bilo, že když jsem něco provedla (a nikdy to nebylo nic hrozného), nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že jsem něco udělal špatně, všechno přehlušil strach z fyzického trestu.

V mých třinácti letech jsem s něčím mamku moc naštvala - už ani nevím s čím. Jenže tentokrát mamce ruply nervy narolik, že i když jsem upadla na zem, rukama mne bila dál a jednou kopla do zad. Od té doby blok - už nikdy jsem nedokázala dát své mamce pusu. Nedokázala jsem si poručit, prostě to nešlo. Aby to nebylo nápadné, odbourala jsem vůbec i pusu ostatním členům v rodině. Myslím, že rodina to přijala jako můj pubertální vzdor, jenže ten trvá dodnes a je mi 25.

Teprve v patnácti letech jsem se odvážila mamce vzepřít a poprvé jsem se bránila, nevím, kde se ve mně ta síla vlastně vzala. Od té doby na mne nikdy ruku nevztáhla. Možná, že kdybych to udělala už dřív, bylo by dávno po všem.