Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Já mám osmiletou dceru,od tří let ji vychovávám sama. V době ,kdy nám to přestalo s manželem klapat a já byla na nervy,tak jsem malé docela často dala na zadek. Pak jsem si ale vzpomněla na slib,který jsem si dala už jako malá,že své dítě přece nebudu bít. Já jsem totiž jako dítě od své mámy docela často dostala pořádně na zadek,třeba i vařechou,řešila tak své problémy a já jsem s bráchou byla nejblíž.
A můžu říct,že se tohoto slibu držím. Dceru mlácením netrestám,stejně mě pak bolela ruka a mám to zapotřebí? Snažím se s ní domluvit a pokud to nejde,tak stačí,abych trochu zvíšila hlas,nebo jen řekla Vladislavo (jinak je to Vlaďulka,atd) a to úplně stačí. Teď se stalo,že jsem ji dala takový to výchovný plácnutí na zadek,nic hroznýho,jenom aby si uvědomila,že něco provedla a byla v takovým šoku,že začala brečet(ono to nebolelo,jen ji to překvapilo).Když jsem se ji ptala,proč brečí,tak mi s údivem v očích řekla,že jsem ji plácla. No prostě na to není zvyklá a tak byla v šoku. A stačilo to,pak z ní bylo to nejhodnější dítko,i když ona moc nezlobí,myslím si,že máme dobrej vztah.
Navíc mám takovou malou fackovací antikoncepci v kamarádce,která své dva kluky mlátí jak řešeto snad každou hodinu,když ji říkám,že to tak nejde,tak mě stejně moc neposlouchá a mlátí je dál. Kluků je mi líto,myslím si,že by ani nezlobili,kdyby měli maminku,která je nemlátí.
Takže závěr je takový,že je lepší si doma pravidla určit,s dítětem se snažit domluvit v klidu a při nejhorším jen trochu zvednout hlas a je klid.
Přeji pevné nervy všem maminkám.