Přidat názor k článku Jak jsme začali kočárkovat

Proti spaní s dítětem ani proti spaní v postýlce nemůžu nic mít, jelikož ani jedno, ani druhé mým potomkům nezabránilo v panickém řevu po přestěhování do vlastního pokoje. To opravdu nezáleží na tom, jak si máma představuje, že by to tak mělo být, ale na povaze potomka. Těžko odsuzovat maminu za nošení dítěte v šátku, podle mé zkušenosti se dítě v náruči uklidní, ale v kočáru řve jako tur, takže z procházky jsem se často vracela s děckem na ruce a před sebou jsem složitě manévrovala prázdný kočár. Na ten šátek se docela těším. Třetí potomek se narodí na zimu a když napadne sníh, je to s kočárem po neupravených chodnících hodně adrenalinová záležitost, nehledě na to , že naprostá většina obchodů, ke kterým vedou schody nemá bezbariérový přístup a pak se rozhodujete, jestli budete mít plné ruce děcka a věci z regálu budete tahat zubama, nebo jestli necháte ratoslest venku. O MHD netřeba se rozepisovat. Zatím to vidím tak, že ideální je kombinace šátku a kočáru podle vyspělosti mrněte a vnějších okolností.