Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Džejn, docela s tebou souhlasím, každý má svůj metr výchovy a pokud děti netýrá, ať si je vychovává jak sám uzná za vhodné, do toho já nikomu mluvit nebudu.- Přijde mi děsné, když tady některé matky dělají z pisatelky krutého tyrana, protože jí sem tam ujedou nervy a malému naplácá. Naopak mi přijde otřesné, vzbudit dítě uprostřed noci a dát mu výprask, jak někdo výše popisuje, protože to už hraničí s týráním. Já mám spíš zkušenost, že každý z nás se učí být rodičem. Můj syn je vztekloun jak vyšitý i s modráním, a kolikrát jsem mu dala na zadek, protože jsem se neovládla. Absolutně to nepomáhá. Je přesně to dítě , které honím po desáté do postele. Ale kdybych se ho pokusila fyzicky trestat, tak zaručeně neuspěju, je samorost, který se nezlomí.Tak jako mají matky odlišný temperament, mají ho i děti. Když se pokusím odvést malého do postele dřív, než je opravdu unavený, dostane záchvat vzteku. Tím, že dostane na zadek, seřváno, zavřu ho do pokoje( různé zaručené, postupem času vyzkoušené rady)- nic se tím nevyřeší, je to naopak ještě horší. Jednou ho manžel dokonce strčil pod studenou sprchu, protože dostal (syn:-))takový amok, že kolem sebe začal plivat kousat a kopat. Výsledek? Pokud to bylo možné , tak ještě větší řev. A my měli trauma, že jsme nejenom neschopní, ale ještě krutí rodiče. Tím ale taky skončily veškeré pokusy řešit něco plácnutím na zadek. U nás teď jedeme po dobrém. Pokud vidím, že malý je ještě plný energie, nechám ho klidně vzhůru do desíti. Nestresuju se, že jiné děti chodí po večerníčku, prostě Honza tak není nastavený. Všechno se snažím řešit v klidu, když dostane svůj záchvat, nevšímám si ho a radši odcházím z místnosti,aby mi neujely nervy. Když něco nechce udělat, řeším to nějakou pozitivní motivací- teď poklidíš hračky a pak si půjdem povídat pohádky. Zatím se nám daří ho vychovávat tak, abychom se nestali otroky jeho nálad. Není to recept, který vyřeší všechno. Občas je u nás řev, že se divím, jak to sousedi můžou vydržet. Občas mi přes všechnu snahu nervy ujedou a zakřičím taky. Ale lepším se:-), učím se a Honza se mnou a o to tu jde.
Neodsuzuju maminky, které sem tam plácnou, ale nám to nefunguje.

Mimochodem,moje máma mě nebila nikdy a jsem jí za to vděčná. Můj táta mi dal v dětství asi pět facek. Přišly včas a vhod a jsem mu za ně taky vděčná.