Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Představ si , že si zajdeš do restaurace na večeři, objednáš si třeba minerálku a loktem ji shodíš.A přijde za tebou servírka a dá ti hadr? Přišlo by ti to adekvátní? Klekla by jsi si na zem a vytírala? Přišla by jsi ještě do té restaurace? Princip je totiž stejný. Souhlasím s tím, že mnou nebo mým dítětem způsobenou škodu zaplatím, ale nikdo po mne nemůže chtít, abych šůrovala hadrem. Myslím, že ve všech obchodech jsou připraveni na to, že se sem tam něco rozlije a rozbije. Od majitele obchodu mi to přišla jako zbytečná šikana. Navíc myslím, že se ta dotyčná paní snad takového prohřešku nedopustila. Měla dítě snad dopředu začít mlátit, že něco chce? Já bych se asi zachovala stejně, kdyby se můj syn někde zasekl. Ta máma určitě netušila, že ten malej smete džusy dolů.
Srovnání s psími exkrementy není na místě. Chodník je veřejná komunikace. To znamená, že patří veřejnosti a každý z nás je zodpovědný za jeho stav, navíc odklízení hovínek je povinné už podle vyhlášky, ne? Já psa mám a hovínka sbírám, ale opravdu si s sebou do obchodu neberu čistící prostředky, kdybych svými boty třeba náhodou umazala podlahu. Jsem zákazník, který platí . Částka za provoz, údržbu, mzdy zaměstnancům je přece započítána v ceně výrobků, ne?
Nelze se odvolávat na nějakou českou alibistickou a bordelářskou povahu, ta s tím nemá nic společného.
Ad absurdum, když moje přítelkyně v ranně devadesátých letech rodila, praskla jí na chodbě voda a sestra jí seřvala a dala jí hadr, ať si to po sobě laskavě vytře. Chtěla by jsi aby to fungovalo takhle?