Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Karle souhlasím. Až teď, když jsem si přečetla skoro všechny příspěvky, jsem si uvědomila jak často se člověk nechá unést tím, že okolí "kouká" a přece ječící či zlobící dítě nemůže zůstat nepotrestáno. Musím říct, že těch chvil, které jsem zažila a díky kroutícím hlavám přihlížejících jsem se nechala strhnout a občas "plácla", bylo docela dost. Dodatečně toho lituji. Doufám, že se už dokážu povznést nad přihlížejícím okolím (nebo nad případnými poznámkami babiček či lidí s názorem "škoda rány, která padne vedle"). Nás taky naši nemlátili a žijem a docela si myslím, že s tou výchovou to naši zvládli celkem fajn.