Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Dobrý den Vám všem,ráda bych připojila k diskusi svůj názor. Je mi 31, vychovaná v názoru, dítě musí poslouchat dospělého, nesmí mít svůj názor případně dokud bydlíš doma budeš poslouchat. Mám několik dost silných zážitků - balení věcí a vyhození před vchodové dveře, vyhrožování s odvozem do dětského domova a několikadenním nemluvením se strany mámi. Následující má omluva jak už nic takového neudělám a že budu už hodná atd. A ten výprask někdy i měchačkou v záchvatu si pomalu dnes už nepamatuji a co následuje, mami mám ráda, nikdy ji nenechám na holičkách, ale je to tak nějak se slušnosti, chybí tam ten opravdový a upřímný vztah. Chci tím říci, že dítě potřebuje vědět, že ho máte rádi!, že za každé situace stojíte za ním! Je mi hrozně, když slyším jak někdo dítě straší jak mu vyhrožuje jak ho ponižuje a nebo skutečně bije. Myslím si, že pleskunutí přes ruku či přes zadeček, žadnému dítěti neublíží. Také jsem to udělala, ale za těch pět let bych to spočetla na prstech jedné ruky. Snažím se malou zabavit, dodržet denní režim a vymyslet ji program. A funguje to. Vždy se domluvíme a když ne, tak to řeším a co vymyslím za trest se snažím dodržet a hlavně tím jen nevyhrožovat. Bylo by toho moc, co by se k tomuto tématu dalo napsat. A jestili mohu doporučit na těchto stránkách je článek 364 od Prof.PhDr. Matějíčka - Co nám děti vzkazují - dospělí přečtěte si ho, já si ho i vytiskla a nosím ho v diáři stále u sebe a někdy si ho prostě přečtu. Bod 18 se hodí i k několika příspěvkům, které tady jsou.