Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Clanek mi uplne mluvi ze srdce. Kdyzjsem deti nemela,tak jsem byla toho nazoru, ze par na zadek nikdy neuskodi. Kdyz se mi narodila dcera (ted ji jsou 2 roky) a ja koukala na ten spici uzlice,tak jsem si rikala, ze ji nikdy neuhodim. To se vsak zmenilo ,kdyz ji bylo tak kolem 1,5 roku a hezky rychle se naucila mi provokovat a vzdorovat a proste si delat co chce. Samozrejme jsem domlouvala a vysvetlovala,ale pripadalo mi,ze ani neposloucha,co rikam. Tak jsem zacala s placnutim pres ruku potom kdyz to nezabiralo,tak i na zadek. Vzdycky mam spatne svedomi a citim se mizerne i pres to,ze to neni nejake mlaceni,ktere by zanechavalo treba cerveny obtisk natoz modriny. Ale presto se za sebe stydim, ze se nedokazu ovladnout a ze vlastne svoji dceru ucim,ze ten kdo ma vetsi silu,ten vyhrava. Ted ji jsou 2 roky a ja se opravdu snazim vse vyresit "po dobrem" , ale nekdy mi ta ruka proste ujede a ja ji pres ten zadecek proste trepnu.A kdyz se obe uklidnime,tak ji vysvetluju "jak a proc" se to vsechno prihodilo a jak jsme tomu mohli predejit.