Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Článek se mi moc líbil, v podstatě jsem se v něm trošku poznala.Mám syna 4 roky, tou dobou, kolem dvou let, jsem se také zaříkala, že ho nikdy neplácnu. Rozhodně se to snažím dodržovat, také si nemyslím, že by to bylo dobře.
Někdy mi, ale ujedou nervy a výstražně ho plácnu přes zadek a ani nechci aby ho to bolelo, jen je někdy "ruka rychlejší než myšlenka".. A navíc když je to právě V TU chvíli, tak on dobře ví proč a že udělal chybu a ani nemukne, když si myslí, že jde o trest nespravedlivý, tak to si vyslechnu...

Ale! Můj syn je poměrně "mazaný" a mé argumentování se dost střetává v dnešní době s jeho argumenty a už to kolikrát nejde. A ač vysvětluji horem dolem, tak už se mi několikrát stalo, že mi řekl: "mami, to se nedá poslouchat, kdybys mě radši plácla..". Já zůstala koukat s otevřenou pusou a syn odkráčel středem.
Přeju Ti, aby Vám to vydrželo, aby se opravdu nemuselo "bít" a aby zůstalo u vysvětlování a té lásky, mě se to moc neosvědčilo, nemám nervy a čas na neustálé dohadování, které často k ničemu nevede...