přesně tak je to u nás. Já se snažím neplácat, přiznávám, že se mi to ještě úplně nedaří, ale můj manžel se mnou vůbec nesouhlasí a když mu řeknu, že nechci aby děti plácal, tak mi řekne, že si jich tedy nebude všímat vůbec a ať si je vychovávám jak chci:-( Někdy to i dodrží a děti pak nechápou, proč si tatínek s nimi nechce jít hrát:-(((
Trvá to u nás už tak dva roky a nejhorší je, že manžel o tom nechce vůbec diskutovat a tvrdí, že když dítě nedostane pořádně na zadek, tak prostě poslouchat nebude:-( Myslím, že vůbec nejhorší je, že když starší syn (4,5) třeba fňuká, že chce něco dobrého (já mu řeknu, že dostane až po jídle, ale on umí fňukat velice vytrvale), tak manžel to jeho fňukání po nějaké době nevydrží a začne mu vyhrožovat, že dostane na zadek, to samozřejmě nezabere a tak se manžel zvedá s tím, že mu na ten zadek jde dát, no a já ho zastavím. Následuje naše diskuze - možná by se to dalo nazvat i malá hádka - které jsou děti přítomny a tomu bych chtěla zabránit, jenže nevím jak:-( Musím přece reagovat na to, když chce malého plácnout a podle mě není důvod. Prostě mi v takových situacích přijde, že děti to vidí tak, že já jsem ta hodná maminka a táta je zlej a to nechci. Snad jste mě pochopily, neumím se moc dobře vyjadřovat...
Tak jak tohle vyřešit???
Předchozí