Pavle, jak jsi, prosím tě, přišel na to, že bydlím ve městě a mám všechno u nosu, když to nota bene není pravda? Z vlastních zkušeností dost dobře chápu život tam, kde dávají lišky dobrou noc, nemocnice ještě o pár desítek km dál než ta vaše, v zimě se k baráku nedostaneš jinak než 300m pěšky hlubokým sněhem, prodejna potravin veškerá žádná… – vlastně podobné jako u tebe jen s tím rozdílem že v pohraničí. Jinak provozuschopné auto s benzínem v nádrži beru v takovém místě jako naprostou samozřejmost a nemít ho po ruce, by mi přišlo dost nezodpovědné. Jen nechápu, jaký je problém v tom, když má mé dítě nějakou dobu byť nepravidelně zdravotní komplikace a místní lékař je k ničemu, objednat se k nějakému jinému lékaři případně ke specialistovi, vzít si den dva dovolené a s dítětem lékaře objet. Nevím, jak ty, ale já bych to pro své dítě udělala. To, že se jedná o běžnou nemoc a místní lékař to nepozná, ačkoliv by měl, ještě neznamená, že mu své dítě nechám napospas.
Co se pisatelky týká, tak taky nechápu v čem pořád vidíš problém, vždyť se chovala úplně stejně, jak popisuješ, že by jsi to dělal ty. Utekla od včel a snažila se je odstranit z tělíčka dítěte, zajistila si auto (auta), které ji odvezlo k lékaři, ale než tam dojeli, dala dítěti pohotově dithiaden, který zmírňuje případné alergické reakce. Vysvětli mi prosím, co dělala špatně a co by jsi v jejím případě dělal jinak a lépe. To, že to pro ni byl velmi silný emociální zážitek z ní snad nedělá neschopnou hysterku? Ale někdo holt takové věci řeší dnes a denně s ledovým klidem a je pro něj pro změnu životní zážitek jízda metrem. Život na vesnici a ve městě má zkrátka své rozdíly. :-)
Předchozí