Přidat názor k dotazu Ventilace problémů

Dobrý den,
můj problém už se táhne od dětsví a spočívá v tom, že se neustále podceňuji,ponižuji a tvrdím ,že jsem na nic,nic nezvládnu a jsem neschopná.Pocházím z rodiny,kde se neustále mí rodiče hádají a to i dodnes.Matka je učitelka, otec podniká a je despota.Od malička mám pocit,že nejsem snad ani jeho,protože sa ke mě vždy choval nehezky.Stále jsem od něho slyšela, že jsem hloupá,že nikdy nic nedokážu,že to budu mít v životě těžké a že se v životě hodně nabrečím.
jako otce se ho bojím stále. Sice mě nikdy nebil, ale spíše ničil psychicky.Mám jěště bratra,kterého naopak stále"vyzdvihuje" a obdivuje. Byla jsem velmi přísně vychováná, nezažila jsem nějaké mejdany s osatními děvčaty a dospívání snad ani u mě "nemohlo" proběhnout. Musela jsem dělat školu, kterou jsem nenáviděla,ale musela jsem mít dobré známky a taky měla. Chtěla jsem dělat jinou, ale to bych musela být na internátě a to u mých rodičů samozřejmě neprošlo,protože bych se tam zkazila. Po škole jsem ihned musela nastoupit do zaměstnání, neměla jsem žádné poslední prázdniny,abych nebyla příživník.Ovšem můj bratr mohl být po škole rok nezaměstnaný.
Měla jsem i velké problémy při seznamování s muži.Sice jsem o ně neměla nouzi, ale já si stále myslela,že na ně nemám,že jsem pro ně hloupá. Nakonec jsem se brzy vdala, abyh utekla od rodičů,ale za muže, kterého nemiluji.Máme dvě děti, ale vztah je plný problémů a neustálých krizí.Dokonce jsme byli v rozvod.řízení, ale nakonec jsem podlehla a vzala ho zpátky,kvůli dětem. Manžel je také dominantní,podniká a já jsem neustále doma a čekám až se vrátí děti ze školy domů (12 a 7let).Chtěla bych chodit do práce, ale bydlíme v malé vesnici, kde moc prac.příležitostí není a dojíždění trvá hodinu do města.Nemám také s kým nechat děti než bych přijela domů,protože manžel jezdí pozdě večer a moje matka mi nechce hlídat, prý má toho dost v práci.Taky já se bojím jít na nějaký konkurz,protože si neustále myslím,že jsem hloupá a nezvládnu to.Tak tu sedím a uzavírám se stále do sebe, nemám už žádné sebevědomí,také jsem trnem v oku ostatním lidem z vesnice,protože mi říkají,že se mi nechce pracovat a stále se poflakuji doma. Jsem sama na sebe naštvaná,že se nedokážu vzchopit a jít za svým cílem.
Každý mi tvrdí jak jsem hezká,proč nechodím mezi lidi a své nejlepší roky trávím mezi zdmi, manželovi to myslím vyhovuje , má mě doma na výstavku .
Chtěla bych vše změnit, vím, že se musím vzchopit a vše záleží na mě, jen na mě, ale jsem obklopena lidmi, kteří mě vždy od všecho odradí a já jim opět podlehnu a uvěřím, že na to nemám.Asi se lituji , ale nevím jak dál.