Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Mam 3leteho synka.Do 2let byl sileny,tedy presneji obdobi vzdoru bylo silene-lehani na zem,kopani,rev.A to kdekoli.Stacilo,abychom jen prerusili cinnost,kterou chtel delat,nebo sli z venku domu,protoze on jeste nechtel.Vzdycky uz jsem mela stres predem,protoze jsem vedela,co prijde a ze zas budu muset to prezit.Fakt jsem to vydrzela,proste jsem vzdy dostala tomu,co jsem rekla i kdyz delal tyto sceny,nechala jsem ho,a jeste knemu laskave promlouvala,ze to chapu,ze mu rozumim,ze by chtel...,ale ze to bohuzel nejde a ze ho to jiste prejde.Pak jsem vymyslela historku o carodeji Mordyfukovi,ktery u takhle malych deti vyuziva jejich slabost a okamzite je zacaruje a oni se takhle chovaji,ale ze mu radej vzdycky uteceme az to na nas zase bude prichazet.Protoze jsem vzdy dopredu vedela,kdy prijde vztek,tak jsem rikala,ze tam urcite krouzi Mordyfuk a ze vzdycky jsme zacli utikat(tedy jako pred tim carodejem) a ono to nejak vyprchalo,proste se to vybehalo a jeste jsme se zacli smat,jak jsme na nej vyzrali.No,zvladli jsme to bez biti a musim potvrdit,ze se to vyplatilo,jako Klara-autorka potvrzuji krasny a laskyplny vztah s 3-letym synem,ktery mi rika,ze me miluje.Na vsem se domluvime,protoze i jemu dam sanci k tomu,aby bylo po jeho a on toho nezneuzije a je rad,ze se s jeho pranim take pocita.
Na to obdobi vzdoru ale nikdy nezapomenu,bylo to silene a ja byla vycerpana.
Vsechny ostatni deti mi pripadaly hodnejsi.