Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Já fakt nevím, co blázníte?! Když si představím, jak jsem jako malá dostala na zadek a pak už poslouchala, nemám z toho teda rozhodně trauma, za to kdyby mě někdo násilím držel a něco do mě hučel, tak se asi zblázním! Když se nad tím zamyslíte, tak fyzický ( samozřejmě přiměřený, co se týče výchovy, tak vlastně slabí ) trest je nic proti psychickému. Podívejte se na dítě, které dostávalo klasicky (to znamená, když si to zasloužilo)na zadek a na dítě, které někdo držel či psychicky vydíral ( to přeháním ), tak si myslím, že nebude zamyndrákovaný to dítě co občas bylo pláclé, ale to držené.Bude to znít asi směšně, ale je to omezování, každý máme svůj prostor okolo sebe, a když nám ho někdo omezuje jsme nervozní. Když dostanu jednu na zadek, štípne to, a to nechci, není mi to příjemný, tak tohle už příště neudělám. Ale když mě někdo bude držet a omezovat mě, tak budu nervozní. Chci tím, asi neobratně ( ale kdo chce ten pochopí) říct, že plácanec opravdu není nic strašnýho!
Taky někdo psal, že v USA je bití nepřístupné. Nechci bít neobjektivní, nikdy jsem tam nebyla, ale kde jinde na světě děti střílí ve školách?! Nad tím byste se měly zamyslet.