Přidat názor k článku Proč nemůže být porodnice totéž co porodní dům

Ahoj Sylvie, chci ti poděkovat, že v téhle debatě tak krásně argumentuješ. Mám trochu problém, že se při čtení příspěvků typu Sosana nebo Mikina rozčílím, emoce mi vyletí na maximum a těžko se mi shánějí logické argumenty "do kupy". Což samozřejmě uvedeným pánům nahrává v tom, aby nás považovali za hysterické ženské...
Pořád vzpomínám na svůj porod u Apolináře v únoru 2001, kde byl naprosto skvělý personál, ovšem paní doktorka působila nervózně a nejistě a podle všech náznaků, které se mi nechce vypisovat, nepoznala, že miminko se stáčí jinak, takže na mě nakonec nastoupil lékař, který mi hupsnul na břicho... Teprve z odpovědi k dotazu, který jsem tady v poradně dávala paní Štromerové (kdybys měla ty nebo někdo jiný zájem, byl to dotaz na téma "abnormální rotace miminka") jsem se dozvěděla, jakže se to můj Kryštof vlastně rodil a co jsem měla dělat a nedělala (např. vzhledem k silným zádovým bolestem jsem měla raději klečet na čtyřech, ale já proležela šest hodin na boku...) Začala jsem se hodně zajímat o porodnictví, fandím paní Štromerové a doufám, že se tady konečně něco změní, protože současná situace je tristní. Snad ve všech oblastech se po roce 1989 cosi hnulo, jen páni doktoři nereagují na poptávku žen adekvátní nabídkou! A když čtu příspěvek Sosanův, zuřím, protože on jakýkoliv jiný názor považuje za blbnutí, ohání se svým rozumem, aniž by byl ochoten připustit, že porod je emocionální záležitost! V tom vidím největší problém, ať se na mě páni nezlobí... neschopnost vcítit se do rodicí ženy. Místo toho nám vnucují svoje racio!! Sosan mi čímsi připomíná doc. Tošnera. Na www.gyne.cz je k přečtení editorial nejnovějšího čísla časopisu, kde docent Tošner píše, že ženy toužící po netradičním porodu (např. do vody) jen uspokojují svoji touhu prožít něco mimořádného, mít o čem vyprávět, prožít porodnický bungee jumping. Nechápe ovšem, že žena prožívá něco mimořádného už tím, že rodí, a že aby to mimořádné bylo také pozitivní, jí mají lékaři umožnit a ne ji neustále směrovat a manipulovat! Včera jsem se opět rozčílila, když mi bratranec vyprávěl o porodu svojí manželky (v ÚPMD Podolí). Oba s manželkou věděli, kdy dítě počali, a že to bylo později, než stanoví běžná představa o ovulaci. Tudíž také věděli, že na porod je ještě čas, ale lékaři přesto přistoupili k indukci porodu. Plodová voda byla čirá, dítě bez nejmenších problémů. Manželka večer před porodem volala bratranci s pláčem, protože lékař jí sdělil, že jestli se porod nerozběhne po indukci, půjde na císaře. Neomalenost, necitlivost... To ti doktoři opravdu tak otupí a svět se jim smrskne na "císař sem, císař tam"????
Schválně jsem si počítala, kolika lékařům jsem prošla rukama od počátku těhotenství do odchodu z porodnice. Bylo jich deset!!! Jela jsem totiž do porodnice v sobotu večer (rodila jsem v pondělí) s krvácením a strávila tam noc. A musím říci, že tohle byla přesně ta situace, kdy jsem byla moc a moc ráda, že jsem v rukou odborníků, protože přede mnou urychleně odvezli na sál rovněž krvácející matku (odloučená placenta) a já jsem věděla, že kdybych na tom byla stejně, lékaři zachrání mě i dítě. Ale proč cpát medicínu tam, kde zapotřebí opravdu není, do přirozeného porodu?
(Při svých "výletech" do porodnické literatury jsem zjitila např. i to, že směs s dolsinem, obvykle nabízená rodičkám v českých porodnicích, snižuje bolesti maximálně o 20 procent. Ale lékaři ji mají rádi - v literatuře jemně naznačují, že rodička je po ní klidnější, pospává...)
Omlouvám se všem případným čtenářům za nesouvislý tok myšlenek, ale vzhledem k tomu, jak se tématu porodnictví v poslední době věnuji, soustavně bych mohla psát o svých úvahách hodiny a hodiny... Ještě jednou ti Sylvie moc děkuju (a také všem, co to "nandaly" rozumným, neblbnoucím mužům Sosanovi a Mikinovi) a kdybys chtěla, napiš mi na mail, ráda bych s tebu popovídala.