Proč nemůže být porodnice totéž co porodní dům

Proč to není možné?

Mezi porodnicí a porodním domem (nebo samostatně stojícím porodním centrem) je rozdíl doslova od samého základu. Obrazně bychom tuto situaci mohli přirovnat k továrně na boty (nebo cokoli) a malé rukodělné dílně. Továrna je určena pro velkovýrobu. Má velkou produkci, ale na detaily příliš nehledí. Mezi výrobky je dosti těch nepovedených, ale jejich množství se ztratí mezi množstvím povedených. Malá rukodělná dílna se počtem výrobků nikdy nevyrovná továrně, ale co výrobek, to originál – malé umělecké dílo.

V porodnici je odvedena spousta porodů. Občas se nějaký nevyvede, tj. rodiče nejsou spokojeni s péčí, která jim byla dodána a celkový dojem klesá. Nic na tom nemění fakt, že výsledkem byla živá matka a živé dítě. V porodním domě je každý porod originálním, do detailů propracovaným „výrobkem“ – malým uměleckým dílem, na jehož tvorbě se podílejí sami rodiče.

Lékař je svým posláním a vzděláním člověk, jehož úkolem je léčit to, co se z normálního zvrtlo v chorobné. Svými zásahy by měl zjednat nápravu. Porodní asistentka je svým posláním a vzděláním předurčena pro to, aby svou činností utužila to, co je na porodním procesu zdravé a normální, a aby ten stav zdraví svou činností podpořila.

Porod sám o sobě není nemoc a zdravá rodící žena potřebuje především podporu a ošetřovatelskou péči. Většina porodů by probíhala normálně, fyziologicky, kdyby se do porodního procesu nezasahovalo. Přesto, z poměrného hlediska vzato, je v porodnicích větší procento lékařů než porodních asistentek.

A protože je nepřijatelné, aby lékaři v porodnicích jen tak seděli a čekali, až se něco pokazí, až se normální porodní proces změní v patologický, rozvinuli řadu rutinních postupů, které je „opravňují“ zasahovat i do normálního porodního procesu. Většina zásahů ale vyvolá reakci organismu, která vyžaduje další zásah a tak dále. Ve finále je pak jednoduché vyvolat dojem, že je porod bez lékaře nemyslitelný.

Postoj a práce porodní asistentky

v nemocnici a v porodním domě se značně liší. V porodnici (nemocnici) se zaměřuje na péči poskytovanou v patologických stavech. Soustřeďuje se na správné použití techniky ordinované lékařem, správnou aplikaci léků ordinovaných lékařem, na postupy předepsané nemocničními protokoly, zahrnujícími mimo jiné také oddělení matky a dítěte (na delší či kratší dobu) po porodu. Žádoucí výsledek: zachování všech předepsaných postupů a fyzicky zdravá matka a fyzicky zdravý novorozenec.

V porodním domě se zaměřuje na vytvoření intimní, rodinné atmosféry, která navozuje pocit klidu, pohody, jistoty, že je vše tak, jak má být. Pozorováním, nasloucháním a rozhovorem hlídá dobrý stav matky a dítěte. Soustřeďuje se na podporu rodiny během porodního procesu a trpělivým přístupem dává prostor jeho normálnímu průběhu. Zdravá matka a zdravé dítě nejsou nikdy odděleni.

Většina zdravotníků v České republice neviděla normální porodní proces. Znají ten typický – nemocniční. V tomto smyslu pak také informují veřejnost, především nastávající matky. Práce porodní asistentky na klasickém porodním sále se natolik liší od práce porodní asistentky v porodním domě, že lze jen těžko předpokládat, že by se na jednom porodním sále mohla porodní asistentka k některým maminkám chovat „jako v porodním domě“ a k jiným, které by o svém porodu měly jinou představu, zase jako na „operačním sále“.

V případě, že by se porodnice přece jen chtěly pokusit o změnu svého přístupu k přirozenému porodnímu procesu, byly by nutné následující kroky:

• Změnit způsob a náplň informací podávaných těhotným a rodičkám – informace by měly být nezaujaté, zvažující, všeobjímající.
• Zvýšit počet porodních asistentek tak, aby jedna porodní asistentka nepečovala o více než dvě rodící ženy.
• Upravit systém péče tak, aby jedna porodní asistentka pečovala o jednu ženu od příjmu až do převozu na šestinedělí (v případě malých porodnic i na oddělení šestinedělí).
• Změnit přístup porodních asistentek k rodícím ženám – hlavní pozornost by měla být věnována podpoře přirozeného porodního procesu. V tomto směru by také porodní asistentky měly rozvíjet své schopnosti a studovat další možnosti.
• Léčebná péče by měla nastoupit až v době, kdy již podpůrná, ošetřovatelská péče není schopna řešit danou situaci.
• Lékař by měl zasahovat do přirozeného porodního procesu co nejméně. Jakkoli jednoduchou se tato podmínka zdá, je v klasických porodnicích jednou z nejtěžších.
• Porodnice by měla respektovat potřebu soukromí během tak křehkého děje, jakým je přirozený porodní proces.
• Oddělování zdravé matky a zdravého novorozence, byť na krátkou dobu v období krátce po porodu, je nepřípustné.

Řešení stávajícího nedostatku porodních asistentek

Tato situace se týká především porodnic s velkým počtem porodů. Individuální péče na porodních sálech většinou není možná proto, že nemocnice z ekonomických důvodů nemohou (nebo nechtějí?) zaměstnávat více stálých porodních asistentek.

Jaké by bylo řešení? Umožnit privátním porodním asistentkám, které připravují ženy k porodu v předporodních kurzech, aby „své“ maminky k porodu doprovodily, aby porod vedly a postaraly se o ženu buď do převozu na šestinedělí nebo i po jejím propuštění z porodnice. Byla by tak zajištěna individuální kontinuální péče o těhotnou a rodičku. „Stálým“ porodním asistentkám z porodního sálu by tato služba ulehčila práci a dala jim více prostoru postarat se o ženy, které s sebou „svou“ porodní asistentku nemají.

Kontakt: Občanské sdružení Centrum aktivního porodu, tel.: 0602 958 397; č.ú. pro veřejnou sbírku na vybudování prvního porodního domu v ČR 102 101 2152/5500.

Chcete vědět víc?

• Michal Odent, Znovuzrozený porod, Argo 2000
• Penny Simkin, Partner u porodu, Argo 2000
• Ingeborg Stadelman, Zdravé těhotenství, přirozený porod, One Woman Press 2001
• V roce 2002 vyjde kniha Hency Goer Průvodce myslící ženy k lepšímu porodu (One Woman Press).