Malá ukázka mužského přístupu - přednosta Živný

Schválně jsem nazvala svůj příspěvek poněkud provokativně, ale připadá mi jako typická ukázka toho nejhoršího mužského přístupu k rodícím ženám. Ačkoliv netvrdím, že by něco podobného nemohla pronést naprosto necitlivá doktorka (i když myslím, že s největší pravděpodobností by to pak byla ta, která ještě nerodila a sotva vyšla ze školy).
Uvedená ukázka je z rozhovoru s přednostou kliniky U Apolináře Jaroslavem Živným. Článek je v pražské příloze MF DNES z 22.4. a má poněkud velkohubý název U Apolináře chystají změny - nakonec se z něj dozvíte to, že jedinou změnou má být přikoupení několika porodních stoliček.

Otázka redaktorky: "Když žena občas zažívá pži porodu velké bolesti a třeba i hodně nahlas křičí, obdivujete ji za to, nebo jí někdy máte chuť říci, aby toho nechala?"
Odpověď přednosty Živného: "To víte, že někdy měl člověk chuť říct "přestaň a chovej se slušně." ALe je nutné zachovat chladnou hlavu a najít přijatelný kompromis pro oba. Někdy je to opravdu hodně těžké."

Poslední větou zřejmě pan přednosta myslí, že je hodně těžké najít kompromis, nikoliv rodit. Nevím, nevím, jak jsem u Apolináře obstála já, když mi po jedné kontrakci (mimochodem jedné z prvních posílených infuzí oxytocinu) z pusy otevřené a zkřivené bolestí začaly plynout divné zvuky a já si někde mezi vědomím a bezvědomím říkala - to jsem já... já křičím... No, ale pak už paní doktorka zpomalila kapačku s oxytocinem a já se omezila na sténání a funění. Takže snad jsem se proti bontonu tolik neprohřešila. Kromě porodních kursů by měly nastávající maminky navštěvovat také kurzy slušného chování. Ale neměl by Gutha - Jarkovského nastudovat též pan přednosta, aby si uvědomil, že ani těm divným, zpoceným a vzdychajícím stvoření na lůžku se netyká???