Re: Slavne vyroky - pro Kláru

Milá Kláro, jsem hrozně zvědavá, jak budete mluvit po porodu. To nemyslím nijak ironicky. Ta zkušenost je nepřenositelná, nesdělitelná. Sama jsem váhala, kde rodit, poctivě četla tyhle stránky. V prvních chvílích po porodu jsem měla pocit, že jsem si nemohla vybrat lépe, u Apolináře byli všichni moc milí (na porodním sále vážně všichni, snad jen jedna sestřička, mladá a "naučená" mě plácala po zadku jako kobylu - "uvolněte se", dost nespokojená s tím, že nejsem učebnicová - ale to mi přišlo spíš legrační, od té holčičky. Na šestinedělí přístup některých sester o něco horší). Dnes vím zcela jistě: podruhé bych chtěla rodit jinde, tam, kde mi daji větší svobodu a také mi budou umět (ne direktivně) poradit... A nebála bych se nějakých "nedostatečných zkušeností", např. ve Vrchlabí (jen proto, že tam není za den patnáct porodů jako na pražských klinikách). Můj porod totiž vedla hodně mladá lékařka a "zachraňoval" ho starý docent, který se jí pak na chodbě sarkasticky ptal: "Opravdu už jste asistovala, kolegyně?" (A tu větu jsem neslyšela já, ještě "mimo", ale moje matka a přítelkyně.) Takže já bych se propodruhé nebála menší porodnice. (Pokud by tedy těhotenství bylo tak absolutně neproblematické jako poprvé.)
K holení a klystýru: po porodu jsem ho - též na stránkách rodiny - obhajovala. Holení, neholení, vadí mi spíš rutinní provádění nástřihu. Ať si přednosta Živný říká v MF co chce, mně se nikdo neptal, jestli mi může dát klystýr nebo mě oholit. Uznávám, že při abnormální rotaci dítěte bych se možná nástřihu nevyhnula nikde, ale chtěla bych patřit mezi ty 3 procenta žen, které nastřihávají ve Vrchlabí, abych měla jistotu, že to fakt bylo nutné. (Vzhledem k tomu, jaké problémy po nástřihu mám a jak mě jizva ještě dnes po větší námaze bolí, o sexuálním životě ani nemluvím.) Klystýr jsem stejně nepotřebovala (jak píše paní Štromerová a jak jsem četla i v literatuře, porod se často ohlašuje masivním vyprazďňováním - překvapilo mě, že když jsem svojí ošetřující lékařce řekla: "Já jsem stejně byla už snad desetkrát", zeptala se: "Vy jste něco špatného snědla?").
Myslím, že jde především O TO, MÍT MOŽNOST VOLBY a NEMUSET SE S NIKÝM DOHADOVAT.
Překvapuje mě, že tolik let po revoluci, kdy je individualita vzývána až někdy přečeňována, v porodnictví stále vládnou totalitní praktiky.
A ještě k tomu křiku - křičet by měla mít možnost i žena, která si tím VĚDOMĚ ULEVUJE, natož ta, ze které křik vychází samovolně, jak se to při jedné kontrakci stalo mně. A musím Vás ujistit, že tak strašnou bolest jsem v životě nezažila!
Kláro, kdybyste měla chuť, napište mi na mail. Hrozně ráda bych si podiskutovala se ženou, která se chystá rodit a zároveň je lékařka.