Muži, ženy, lékaři či asistentky...

Sosane, nebyla jsem to já, kdo v porodnictví vyvyšoval ženu nad muže. Ovšem když se člověk podívá na české porodnice i z tohoto hlediska... Ha, ha, ha, je to bod pro ty, co to tvrdí. Protože místa, kde se dá rodit víceméně přirozeně, jsou místa, kde mají asistentky větší pravomoce k samostatnému vedení porodu, mezitím co v místech, kde se rodí klasicky, vedou porody muži - lékaři či ženy - lékařky, k povolání vychovávané mužem.

Co se prim. Kavana týká - je to sice muž, ale jak už jsem psala, učí se m.j. i od porodních asistentek. A myslím, že v tom to je - ne uzavřít se do "technického" světa lékařství (a určitě není náhoda, že na lékařské fakulty se dělají přijímačky i z matiky a fyziky - aspoň v době, kdy jsem ještě chodila do školy, to tak bylo, mezitím co na zdravotních školách jsou to předměty okrajové), ale vpustit k sobě v první řadě cit, porozumění, trpělivost, vidět pacienta ne jako soubor diagnoz, ale jako člověka. A tohle zase mají větší šanci naučit se ošetřovatelské profese, zdravotní sestry i porodní asistentky, které přeci jenom tráví s pacientem (nebo rodičkou) už během studia víc času, než lékař. Víš co, třeba já měla štěstí a ošetřovatelství nás učily profesorky (které měly za sebou i praxi sester), které nám vysvětlovaly, že i když budeme mít teorii našrocenou jako pán Bůh a odborné výkony budeme provádět zručně a samozřejmě, tak u nich stejně neprolezem, pokud bude váznout komunikace mezi námi a pacientem. Netvrdím, že to je samozřejmost, ale co jsem se i později během své práce bavila s profesorkami, které k nám vodí žákyňky na praxi, tak se na lidskou stránku zaměřuje většina z nich.

Ale hlavně - existuje něco jako "ženský svět" a "mužský svět". Přítomnost CIZÍHO muže u porodu mi byla tak trochu nepříjemná, rozhodně víc než cizí ženy. Víš, zkus se na to podívat takto - kdybys měl třeba problémy s potencí, pohlavními chorobami či urologické potíže, bylo by ti příjemnější jít za mužem - lékařem, nebo ženou - lékařkou? Nevím, co mi odpovíš ty, ale docela jsem se nasmála u jednoho článku, kde jistý sexuolog vyjadřoval nesouhlas, aby k němu mohli chodit muži až po doporučení od praktického lékaře. Zdůvodňoval to tím, že spousta praktických lékařů jsou ženy, čili se jim muži se svými problémy stydí svěřit... :-)

A z vlastní zkušenosti - jediná osoba, na kterou z mého porodu vzpomínám ráda, je starší porodní asistentka, která už pravděpodobně sama rodila, a zrovna tak z oddělení - i když se mě všechny sestřičky snažily naučit kojit, největším přínosem pro mne byla slova sestry, která už sama své děti odkojila... Prostě ženy, které věděly, že teorie je hezká věc, nicméně že v praxi poučky vypadají poněkud jinak. A tohle je opravdu zkušenost, kterou muži nikdy nezískají. Ale abys mě neobviňoval z feminismu či tak něco - mně je v podstatě jedno, jestli u mého porodu bude lékaře nebo asistentka, ale musí to být člověk, kterého znám a se kterým si rozumíme. A můj gynekolog byl taky první, koho jsem požádala, zda by bylo možné, aby u porodu byl (aniž bych věděla, jaký má pohled na klasické či alternativní vedení porodu - dostatečnou zárukou mi bylo to, že je empatický a nikdy se mi nesnažil nic vnutit proti mé vůli a hlavně že si vždycky udělal čas na to, aby si se mnou popovídal, tudíž bychom měli čas se spolu dohodnout, jak si kdo co představujeme) - no, možné to nebylo :-(, ale příště opět zkusím, jestli se třeba nezměnila situace :-) Teda, pokud už nebudou fungovat porodní domy, to bych šla asi nejdřív obhlédnout...

S.