Psychologie v plenkách

Už od padesátých let pracovala na pediatrické části ústavu výzkumná skupina, která se zabývala raným vývojem neuropsychických funkcí. Skupina se nejprve zaměřovala na podrobnou analýzu vyšší nervové činnosti a na získávání poznatků o jednotlivých složkách raného neuropsychického vývoje a chování dětí za fyziologických podmínek. Poznatky o vývoji a chování za fyziologických podmínek pak umožnily odhalovat odchylky u dětí ohrožených již v raných stádiích vývoje.

Členy skupiny byli kromě psychologů i pediatři, kteří se zaměřovali na analýzu vývoje centrálního nervového systému. Psychologové se od nich učili rozpoznávat svalové napětí a neuropatologické reakce u dítěte. Pro své výzkumy měli ještě další velkou výhodu. Některé děti zůstávaly v ústavu hospitalizovány s maminkami ještě šest měsíců po porodu a oni mohli dělat podrobná opakovaná pozorování.

Ambulance diferencované péče

Pracoviště, které se původně zabývalo výhradně výzkumem, se začalo podle potřeb pediatrů orientovat více klinicky. Dnes jsou dvě psycholožky součástí oddělení patologie novorozenců pediatrické části ústavu. Věnují se zejména dlouhodobějšímu sledování dětí s různými riziky. „Běžnou psychologickou péči o novorozence začínáme na ambulanci diferencované péče,“ říká Daniela Sobotková. „Tato péče má v ústavu dlouholetou tradici.“

Ambulancí procházejí všichni novorozenci, kteří se narodili s váhou nižší než 2000 gramů nebo u kterých se vyskytly komplikace v perinatálním období.

„Na ambulanci přicházejí rodiče se svými dětmi zpravidla poprvé, když děti dosáhnou věku kolem tří měsíců. U nedonošených dětí tím rozumíme korigovaný věk vzhledem k nedonošenosti,“ doplňuje. „Děti v ranějším věku jsou v péči dětského neurologa, který sleduje jejich neuromotorický vývoj a v případě potřeby doporučuje rehabilitaci. Sledování psychického vývoje dětí dále pokračuje většinou v tříměsíčních intervalech.“

Sledování na ambulanci končí, když vývoj probíhá bez problémů a dítě začíná samostatně chodit. Pokud u dítěte vývoj nepostupuje správně, pokračuje ambulantní péče do druhého roku věku dítěte. Když se i potom ve vývoji dítěte vyskytují odchylky, předává ho ambulance na další speciálizovaná pracoviště. „Někdy taková centra nemají svého psychologa,“ říká Daniela Sobotková, „potom děti mohou docházet na psychologická sledování k nám ještě déle. V ojedinělých případech sledujeme děti třeba až do školního věku.“

K psychologickým vyšetřením používají psycholožky americký vývojový test podle Bayleyové, který obsahuje škálu mentální, motorickou a škálu chování a který patří ve světě mezi nejrozšířenější vývojové testy raného věku. „V současné době končíme pilotní studii o možném používání nového přepracovaného vydání tohoto testu. Chtěli bychom tento test standardizovat pro Českou republiku. Spolupracujeme s Holanďany, kteří už jeden takový test pro svou populaci standardizovali,“ doplňuje Daniela Sobotková. „Na tomto projektu budeme spolupracovat s dalšími psychology v republice. Těší nás, že zájem o problematiku vývoje dětí raného věku narůstá.“

Výzkum ohrožených dětí

Kromě klinické činnosti pokračuje skupina dále ve výzkumu. Jejich výzkumná orientace se ale postupně mění. „Dříve jsme se orientovali především na sledování dětí s mozkovými dysfunkcemi,“ říká Jaroslava Dittrichová, která pracuje v ústavu téměř od jeho založení v roce 1951. „Vyšetřovali jsme děti podle potřeb pediatrů, kteří se zabývali porodním traumatismem a chtěli vědět, jak ovlivní psychický vývoj dětí.“ V současnosti je velkou výzvou pro obě psycholožky chystaný projekt výzkumu dalšího vývoje dětí s perinatálními problémy. Jedná se zejména o děti se stále nižší porodní hmotností, které mívají psychomotorické problémy, a děti narozené z vícečetných těhotenství metodou umělého oplodnění. „Jsou to nejen dvojčata, ale i trojčata a čtyřčata. Je to i pro nás nová zkušenost,“ potvrzuje Daniela Sobotková.

Pro nedonošené děti je určen i program intervenčních postupů. V rámci tohoto programu využívají obě psycholožky vlastní videoprogram o chování novorozených dětí. Promítají ho nejen matkám, které dostávají nedonošené dítě do domácího ošetřování, ale i matkám zdravých dětí. „Jednou týdně máme pro maminky takové sezení, kde jim film promítáme,“ říká Daniela Sobotková. „Hovoříme o tom, jak mají matky k nedonošenému dítěti přistupovat, čeho si mají všímat, a snažíme se vyprovokovat nějakou diskusi.“

Pro hodnocení vývoje ohrožených dětí používá pracoviště psychodiagnostickou metodu KID (Kent Infant Development), ve které se rodiče aktivně účastní hodnocení dítěte. Rodiče sami opakovaně hodnotí vývoj dítěte. Pomoci těmto dětem by měla i plánovaná jednotka pro diagnostiku a léčbu poruch chování dětí v kojeneckém věku. „Ukazuje se, že pozdější poruchy mohou mít základ v kojeneckém věku,“ říká Jaroslava Dittrichová, „proto si myslíme, že je dobré začít s diagnostikou a léčbou co nejdříve.“

Matky a děti

Psychologická spolupráce s rodinou začíná ještě před porodem. „Jsou na nás kladeny i požadavky, abychom se kromě dětí věnovaly i maminkám nebo těhotným ženám, které mají patologické těhotenství,“ svěřuje se Daniela Sobotková. „Odborníci samozřejmě cítí, že pro psychiku ženy je podpora potřebná.“ Specifická je spolupráce s matkami na oddělení šestinedělí v oblasti postnatální deprese. „Problém je v tom, že nemáme vzdělání v oblasti psychologické práce s dospělými a na práci se ženami si netroufáme,“ dodává.

Více psychologů v ústavu nepracuje, a pokud některá žena potřebuje odbornou psychologickou péči, hledají obě psycholožky návaznost na jiná pracoviště. „Pro případ, kdy se některá maminka potřebuje obrátit na psychologa, máme úmluvu s Riapsem,“ pochvaluje si Jaroslava Dittrichová. „Jedná se zejména o ženy z oddělení pro nedonošené děti, které často prožívají krizi z nejistoty, jak to s dítětem dopadne. I když má v současnosti Riaps omezený provoz, sdělili nám, že se budou snažit tyto služby pro nás udržet.“

O pomoc se obracejí také na své bývalé kolegy. Když se rodině narodí dítě, které se špatně vyvíjí nebo je trvale postižené, nabízejí celé rodině další návaznost na rodinné terapeuty. Kvůli psychoterapeutickým službám pro děti se pracoviště obrací na poradnu rané péče nebo na středisko Paprsek, případně na další pracoviště. „Některá z nich nabízejí třeba i možnost videotréninku, což je velmi účinná metoda, rodiče se jí ale zatím dost brání,“ říká Jaroslava Dittrichová.

Na pracovišti je také možné zahlédnout studenty, kteří zde píší svou diplomovou práci o rané psychologické péči nebo sem docházejí na jednorázové stáže. Doškoluje se zde také řada psychologů, kteří se o problematiku raného vývoje zajímají. Pro ně pořádá oddělení různé semináře a vzdělávací programy. Samy psycholožky se podle slov Daniely Sobotkové snaží pokračovat ve svém vzdělávání účastí na různých kongresech, kde také své poznatky z oblasti psychologie novorozenců publikují.