Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Souhlasím, a to na plné čáře - někdy je to prostě akce reakce, a je v tom třeba zmiňovaná únava nebo podrážděnost nás dospělích. O pět minut déle vám dojde že to bylo úplně zbytečný a třeba i neoprávněný a mě to teda tíží, moc se mi vyplácí chovat se k dítěti narovinu, žádný oblbováky, např. musím na brigádu a nemůže se mnou tak vysvětlím, že musím vydělávat korunky atd, nemám ráda praktiky, viz. moje tchýně - rychle zmiz ať tě nevidí, a řeknemu že jsem šla pro čokoládu.. chápete slibovat něco o čem ani nevím tedy nic nedonesu... a pořád dokola dítě oblbovat... ale to už je jiné téma, zkrátka je fér, jak chceme, aby se děti chovaly k nám, musíme se chovat my k nim. Něco jiného je pak temperamentní máma, která ví , že takhle výbušně reaguje 5x denně.. tam už se pak omluva míjí účinkem!!! Tak holky hodně pevný nervy a nejdřív myslet a pak jednat :o)