Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Ve Skandinavii je zakazano deti fyzicky trestat a tim je to vyresene a pro vsechny stejne - musime mit jine vychovne metody. Co se tyce sporaku, zasuvek, vitrin a elektrickych kontaktu - u nas se prodavaji ruzna udelatka aby se dite nezranilo a tim padem se tady nemusi trestat za to, ze nekam neco strka nebo neco otevira apod. Kdyz se dite vali po zemi v obchode, tak se ceka az se vyvali nebo ho rodice opatrne odnesou pryc a snazi se upoutat pozornost na neco jineho. Ted jsem se vratila z Ceska. Jela jsem se svoji dcerkou tramvaji. Sedela tam jedna maminka s malym klucikem na kline. Klucikovi byl tak maximalne rok. Na tom kline nesedel klidne - vstaval - me to pripadalo, ze mel asi v plince. Maminka mu opakovane rikala: Nech toho, dej pokoj, nezahravej si, tak ty si se mnou budes takhle zahravat, to si myslis, ze si necham tohle libit a mlatila ho po zadku. Ale on porad nechtel sedet, tak ho mlatila dal. Ja i moje dcerka jsme z toho byly sokovany. Nakonec si ta maminka vsimla, ze na ni zirame a ja si neodpustila zakroutit hlavou. Rekla mi, ze si dite muze vychovavat jak ona chce a nikomu jinemu do toho nic neni. Je to opravdu tak? Nemaji deti nejaka prava? Opravdu si kazdy muze s ditetem delat do chce a nikomu do toho nic neni? Ja si myslim, ze by okoli melo casteji zasahnout a netolerovat takove veci. Vzdyt mu mohla neco ukazovat z okenka, neco mu povidat zjistit proc to dite za zadnou cenu nechtelo sedet. To prece neni duvod proc ho bit a jak osklive s nim mluvila. Ja tomu nerozumim. Co si myslite o chovani teto "maminky"?