Milá Sylvie, když tak čtu vaše zkušenosti, musím než souhlasit. Ano, je to tak, jak říkáte. Také si vážím vašich jasně vyřčených priorit - např. že je lepší ta bolest sama než léky proti ní. Bohužel to takhle jednoznačně nevyjádří každý - moje manželka se bolesti velmi bála. Ale náš doktor nebyl až tak neoblomný jako ten váš a např. nechvalně známou "směs" při druhém porodu sám nedoporučoval natož aby jí vnucoval. Druhý porod jsme zvládli bez jakýchkoliv medikamentů proti bolesti a docela v pohodě (i bez CAPu). Byl jsem v pozici toho, připraveného na porodním sále bránit svojí manželku proti porodní mašinérii a byl jsem připraven na horší než to nakonec bylo. Až tak moc "kecat tomu porodníkovi do toho, jak to má dělat" jsem nemusel. Z toho pramení můj kladný postoj k porodnicím - alespoň k té u Apolináře. Ale na vaši otázku, co mi tak vadí na porodních domech musím odpovědět, že kolem a kolem nic. Jsou mi šuma fuk, ať jsou. Jen si neumím představit, z jakých peněz se vybudují, když i v klasických porodnicích je vybavení, že kolikrát by mohly některé exponáty jít rovnou do technického muzea. Tím nemyslím přístroje, ale všechen ten ostatní nábytek okolo snad pamatuje císaře pána. A taky bych se bál rizika, protože lékařská pomoc by byla v každém případě hůře dostupná než v porodnici. Navíc my bychom si tam stejně asi moc neužili, protože oba porody byly minimálně po termínu, tudíž až tak úplně na 100% v pořádku nebyly a tudíž by nás z CAPu asi stejně vykopli a ta klasická porodnice na Bulovce se nám nelíbila. Také mi ale přijde, že vlastně tady kritizujeme chyby lékařů u porodu. Podle mě to jsou chyby a ne nějaký klasický zdravotnický přístup. Důkladnou osvětou budoucím maminkám by podle mě šlo vyvinout tlak na to, aby se tyto chyby nedělaly. Porodní dům k tomuto procesu přispěje možná tím, že jako "konkurence" jim nasadí laťku.
Předchozí