Ano,s tímhle souhlasím.Mému synovi je deset a taky dělá věci,které nejsou úplně správné.Prostě zkouší a objevuje.Pokud něco není v pořádku,vezmu si ho k sobě,dám mu pusu a vysvětluju mu,proč se to nebo ono nedělá a jestli ví,co udělal špatně.Nedovedu si představit,že bych řekla,ted tě už nechci,protože jsi nepozdravil sousedku.Naštěstí,co se týká zdravení a děkování,nejsou problémy,i když občas taky zapomene.Ale není třeba z toho dělat drama.Zase je ale důležité dítě pochválit za dobře vykonaný úkol nebo když sám udělá něco dobře bez jakéhokoliv upozornění.A taky si myslím,že dítě nás - rodiče a vůbec dospělé - hodně pozoruje a taky napodobuje,takže když za ním přijdu a poprosím ho,aby třeba vynesl odpadky,myslím,že pochopí,že slovo PROSÍM a DĚKUJU patří k životu.
Předchozí