Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Zrovna včera za mnou přišel ten můj zbojník,ukázal na něco na kredenci, prohodil cosi svým batolecím jazykem, a když jsem nechápavě zírala , dostal záchvat. A brečel a fňukal a bil kolem sebe, já se ho pořád ptala , co chce, ať mi to ukáže, ale to ne, to by mu pokazilo vztekání, kdyby jsme se tak rychle dostali k cíli:-). No za dvacet minut jsem přišla na to, že chce rajče. Jenže to řekl jako hruška, protože to rajče je taková ta malá, žlutá odrůda, co jako malá hruška opravdu vypadá. Byla jsem na sebe docela pyšná, že jsem se ovládla a nevybuchla, protože malej zazářil štěstím a odběhl si s rajčetem zase do dálav.Je to pravda, že každý křik má svou příčinu a prostě si musíme uvědomit, že ti naši bobci berou vše smrtelně vážně a opravdu, hluboce prožívají, že jim máma nechce podat třeba rajče. Ale když to řešíme po dobrém, není to nikdy žádná tragédie. Jen to chce železné nervy:-)