Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

já to zase chápu. když byli kluci malí, chodila jsem s kamarádkou do kina, do divadla, plavat, jen tak cournout po městě nebo na kávu. Možná mi to připadalo normální, protože u mých rodičů taky fungovalo, že se táta o nás postaral, aby mamka měla chvilku pro sebe. Bral to jako samozřejmost. Je fakt, že jsem na víkend "vrazila" (samozřejmě po domluvě,naši měli pochopení) děti k rodičům a s manželem jsme si udělali čas i na sebe...