Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

To s tebou Jířo úplně souhlasím. My máme taky tři děti a hlídání si taky moc neužijeme. Nechci si stěžovat, protože děti jsem moc chtěla, ale s babičkami a dědečky na tom prostě nejsme všichni stejně. Někdo má babičku "hlídací", někdo třeba, bohužel, žádnou. Naštěstí rodiče stále máme, ale do hlídání se nehrnou. Také bychom si rádi s manželem někam vyšli, bohužel už několik let není možno. Když ještě v našem městečku fungovalo kino a my měli jen dvě děti, uprosila jsem svou svobodnou sestru, aby nám pohlídala. Ona přišla s tím, že teda se mnou do kina jde ona, ať hlídá Martin! No tak jsme šly do kina my dvě, ale nebylo to vůbec ono. Taky jsme zkoušeli chodit na tenis, když měly starší děti asi tak 2 a 4 roky. Naši ale odmítali hlídat a většinou jsme děti museli brát s sebou. Můj tatínek nám dokonce vyčítal, že máme raději učit tenis děti, co my staří si máme co hrát...Přitom to byly krásné chvíle relaxace a dodnes na ten náš tenis ráda vzpomínám.