Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

ja mela v rodine pred ocima obraceny vzor...moje mamka je v invalidnim duchodu, takze u nas se odjakziva o vsechno staral tatka...varil, pral, uklizel...mamka samozrejme taky neco zvladne, ale vetsinu toho ma na starosti on...Nekdy rikal, ze ma strach, aby to ve me nezanechalo mylny dojem, ze to takhle chodi ve vsech rodinach a ja to pak necekala od sveho budouciho manzela taky:-)
V me puberte jsme spolu stran domacich povinnosti a starani se trochu bojovali, ale ted zjistuju (cerstve bydlim s pritelem), ze to mam nastavene spravne - mam potrebu se starat a udrzovat "svoje hnizdecko", aby nam tam bylo obema dobre, ale nijak to neprehanim. Mam stesti, ze pritel se zcela automaticky zapojuje taky (vcetne zehleni), ne proto, aby pomahal mne, ale proste je to i jeho domov, tak se stara. Myslim, ze je to i proto, ze uz dlouho bydli sam a je zvykly si vsechno delat sam. A to pochazi z tradicni rodiny.
Nekdy to dokonce probiha tak, ze ja zehlim a zeptam se, jestli chce vyzehlit nejake kosile do prace, kdyz mam vyndanou zehlicku. Odpoved obvykle zni - neblazni, ja si je vyzehlim sam!:-)) Tak jen aby mu to vydrzelo:-))