Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

Asi mám štěstí jak na manžela, tak na okolí. Máme dvě děti, 3 roky a 20 měsíců. V půli července jsem malou odstavila a začátkem srpna jsem jela s kamarádama na vandr do Beskyd. Od sobotního rána do pátečního rána dalšího týdne. Takže manžel hlídal obě děti 6 dní. Akorát měl pro ně na mrazáku navařeno. Jen pro ně. Já jsem si odpočinula, dostala se mezi lidi, kteří mi poté co jsem svému cvičenému vlčákovi zblblá z dětí místo ,,sedni" řekla ,,hačni", ,, To z Tebe za týden dostaneme!"
A manžel byl spokojený, že je s prckama chvíli sám. Že je má sám pro sebe. A byla jsem to já, kdo žárlil na jejich společný smích v telefonu a přitom mi bylo moc fajn.
A okolí? Naprostý souhlas mé matky, sestry, tchýně i tchána, švagrové. Jediná negativní reakce byla od přítele mé matky. Divil se, že je na týden opustím a manželovi svěřím! Ale ten nemá vlastní děti.
Každé to doporučuji. A i tatínkové zjistí, jak je to fajn, být pro dítě chvilku máma i táta.
A že zatím můžeme na vandr jen každý sám? To nevadí, vydržíme rok, možná dva a pak pojedeme někam všichni. Vždyť nám nic neuteče.