Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

Článek beru tak, že mluví o tom, že partneři se občas snaží najít čas spolu, ale řeší to, kdy žena chce/měla by najít si čas opravdu pro sebe.
Všichni u nás tak nějak tolerují, že občas chceme být s manželem sami a pohlídají děti, když jdeme na večeři (velmi zřídka, ale je to prima)
Ale já mám tolerovaný volný čas, jen když jdu k zubaři :(( Bylo uznáno, že s otevřenou pusou nemohu hlídat batole a kojence.

Je mi smutno z toho, když jsem šla JEDNOU (po dohodě s hlídací babičkou) od zubaře ještě si nakoupit a přišla jsem domů později než manžel, tak se mnou nemluvily ani dveře, mé chování bylo ohodnoceno jako neomluvitelné, takřka na rozvod. Do telefonu se tvářili, že v pohodě, tak jsem jela v klidu busem a netušila ten řev, že museli rozmrazovat pro dítě jídlo (měli instrukce, seznamy, babička zná chod domácnosti), dávat mu po lžičkách mateřské mléko ... VYKOUPAT obě děti!!! Byli dva na dvě děti, já jsem na ně sama. Manžel se vrací většinou kolem desáté (posilovna, golf, fotbal, restaurace s přáteli, práce) a tentokrát se vrátil už v osm, aby ukázal, že se věnuje rodině a já jsem nebyla doma. Ach jo.
Sice pořád říká, že blbnu a tupím, že nechodím cvičit, nedělám nic pro sebe, ale když jsem řekla, ať mi poví, který den v týdnu by mohl pravidelně přijít domů dřív - třeba v sedm, osm, že bych mohla něco v té době dělat, tak mi takový den nedal :((