Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

Tak u nás je to dost podobné. Bydlíme na vesnici v bývalé zemědělské usedlosti (opravené) s mými rodiči. Patří k tomu velká zahrada a louka. Takže o práci u nás opravdu nouze není. Manžel přijde z práce, pak jde dělat něco ven. Večer, jen co přijde domů, osprchuje se, vezme si k televizi večeři a konečná. Než dostanu děti do postele a než všechno zklidím, tak přijdu do obýváku a on už většinou u televize spí. Když chci dětem přečíst pohádku na dobrou noc, tak vím, že ta čtvrthodina nebo někdy půlhodina mi bude scházet a budu o to déle končit se svou prací (nádobí, prádlo, atd.
). Jenže nechci děti dávat do postele každý den bez pohádky. Vždyť pořád přece malé nebudou, vyrostou a pak už o pohádky stát nebudou. Přes den jsem v práci, jedna dcera ve škole, druhá ve školce. Tak aspoň večer bych jim to chtěla vynahradit, ale nějak to nestíhám. Potřebovala bych, aby manžel aspoň večer trochu pomohl. Když jsem se zmínila, tak se docela čílil, že je celej den v práci, pak dělá doma venku a že si taky chce odpočinout. Můžu po něm tedy ještě něco vyžadovat?! Jenže někdy mi přijde, že prostě radši bude dělat něco venku, i když to zrovna není nutné, než by mi s něčím pomohl. Kdyby jsme bydleli v paneláku, tak bych ho rozhodně zapřáhla s domácimi pracemi. Ale takhle vážně nevím, jak to řešit. Tak konec fňukání! Jak si to kdo zařídí, tak to má. Myslím, že si za to můžu sama. Měla jsem ho do všeho zapojit hned od začátku.