Přidat názor k článku Napsáno životem

Teda Monty, to je fakt přesné. Děkuji.
Zrovna včera jsem svého muže vychvalovala kolegyni až do nebe, že normálně bez pobízení doma uklízí, vaří, stará se o dítě.....
Ach, jak jsem to zakřikla. Večer to na něj přišlo... Ta typicky mužská nálada proložená ješitností :o)

Nepochválila jsem ho, totiž, chudáčka malého, za umyté nádobí. Zato jsem vyjádřila nespokojenost nad tím, že naudělal dítěti svačinu.
Navíc, když si stěžoval na poházené věci na křesle (budiž mu ke cti, že byly víceméně moje a dcery) mu bylo odpovězeno, aby je uklidil, pokud mu tak vadí.
A ještě s ním nechci jít na sobotní oslavu, protože jsem už dva dny parádně nastydlá a radši bych ležela celý víkend v peřinách.
Přitom ale "na tobě přece není nic vidět, jako že bys byla nemocná"

Odpovědí, že já si nemohu dovolit být nemocná, protože by pak neměl kdo naše dítě vodit do školy a ze školy, vypukla regulérní hádka.

Ano, dopustila jsem se zásadních psychologických chyb, ale aspoň se mi ulevilo :o))