Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

Částečně s tebou souhlasím - i my jsme rekonstruovali, jenže já bych na stavbě nebyla nic platná. Odjela jsem proto na půl roku do Skotska, kde jsem pracovala jako pečovatelka a vydělala tak další peníze (které můžeš lít do baráku horem dolem). Byla to stará, protivná babča, ležící a inkontinentní, ale jelikož jsem původní profesí zdravotní sestra, dalo se to zvládnout. Přítel zase každý den po práci jezdil na barák, který se rekonstruoval koplet - od krovu, přes odpady, okna, příčky....prostě toho měl dost. Oba jsme dělali, co nám šlo nejlépe. Po mém příjezdu už zbývaly práce jako malování, mytí oken, vybavení atd., s čímž jsem mohla pomoci i já.
Když o víkendu řeže dříví na zimu, nedělá mi problém prát, žehlit a starat se o domácnost.
Stejně tak ale souhlasím s Dadou - když večer nastane ten obvyklý chaos(koupání, večeře, nádobí, u nás také hodně houpání a uspávání), tak se opravdu hodí, když se to trochu rozdělí. Přítel někdy uspává malou a já zpracuji kuchyň a někdy obráceně - já uspávám a on třeba uvaří, než nakojím, tak si poradí s nádobím. Jedině takto si pak můžem udělat hezký večer.